Včerejší ráno

2. srpna 2016 v 11:35 | Vee |  My life in songs

Tahle písnička je pro mě velmi nostalgická. U ní si vždy vzpomenu na to co bylo, ale pak si vždy uvědomím, že už je mi lépe. Všechny problémy, které v minulosti jsem ve vztahu měla, jsou pyč. Občas mi osoba s písničkou spojená chybí, ale zapomenout na to, co mi udělala se nedá. Srdce bolest nesmaže. A abychom mohli jít dál, musíme nejdříve odpustit, protože neuzavřená kapitola není kapitola uzavřená.

Vzpomínám na včerejší ráno,
když bylo všechno v pohodě,
když jsi vedle mě ještě spala
a já jsem netušil nic,
když jsem ti podával ruku,
tak tys mi jí ještě dala
a to jsem netušil,
že ten den ještě odejdeš pryč.


Den, kdy jsme se rozešli, jsem nevěděla, že to bude poslední přivítání se pusou, že ho naposledy v životě chytím za ruku. Cestou do města se ke mě choval tak, že mi ruply nervy, přecvaklo mi v hlavě a mé srdce řeklo: "Už dost!" A odešel pryč...

Tak co se to stalo s náma,
že se hned začneme hádat
i kvůli blbosti, která není vůbec
důležitá,


Hádky.. Hádky byly každý den i 5x denně. Kvůli zbytečnostem. Kvůli věcem, které nebyly vůbec důležité, kvůli blbostem.

koukám se ti do očí,
když balíš věci a brečíš,
máš hrozně zklamanej pohled,
když na mě koukáš a říkáš,
že nespíš celý noci,
že už skoro nevíš kdo jsi,
že už nechceš noční můry
a každou noc se furt budit,
že už nechceš omluvy,
že si musíme promluvit,
že jsme se zasekli na místě
a už nevíme kudy.
Ta cesta je pro dva úzká
a jestli nechceme zůstat na bodě mrazu
tak by jsme se asi měli rozdělit,
já nevím jestli bych ustál,
to že bys nebyla šťastná
a tak jsem nakonec zůstal já sám na naší posteli.


Pokaždé, když jsem se ho koukla se slzami v očích, do těch jeho.. Jeho zářily modrou barvou, jak křišťálově čistá voda. Takové oči měl.. Ale v těch jeho byl úsměv. Nepotřebujete úsměv ve tváři, když ho vidíte v očích. Z očí přečtete i ty nejmenší detaily, ovšem pokud člověka znáte. Bylo mu ukradené, že jsem měla slzy v očích, že jsem celé noci nespala, nevěděla jsem kdo jsem, protože jsem měla od něj zakázané se stýkat s jakýmkoli člověkem, který byl opačného pohlaví, nevěděla jsem jaká doopravdy jsem, když pořád jsem pořád jen pouštěla slzy do polštáře nebo do jeho mikiny, noční múry, stres, zdraví, bolest v hrudníku, ... Už to tak nešlo. Po každém promluvení si o to, že to je špatně to ale vedlo jen k dalším a dalším hádkám, navíc.. Bylo to jako bych si povídala sama se sebou nebo bych mluvila do dubu. Jedním uchem mu to vlezlo, druhým to vylezlo ven. Nevnímal co cítím, nevěděl, jak věci doopravdy myslím, nevěděl o mě díky hádkam nic. 3 roky. 3 roky a muselo to dopadnout tak, že teď si zůstal sám ležet na naší posteli?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 17:38 | Reagovat

Tu písničku jsem neznala, líbí se mi. :O
Není to sice vůbec můj styl, ale asi to docela ovlivnilo to všechno, co jsi k tomu napsala.
Já zatím se svým přítelem stále jsem (2 roky), ale člověk prostě nikdy neví, co se stane. :/
Ale prostě když už dost, tak dost...myslím, že takové věci člověk necítí bezdůvodně a je pak asi lepší to skončit než se trápit...

2 Vee Vee | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 20:23 | Reagovat

[1]: Přesně tak :/ .. Když je to takhle rok a půl v kuse, tak cit vymizí. Přeji ať Vám to dopadne dobře:) Držím palce:)

3 Alex Alex | Web | 3. srpna 2016 v 22:31 | Reagovat

Tak tu písničku neznám :D ale líbí se mi její text... Já jsem teď (řekněme) šťastně nezadaná, ale poslední vztah byl skoro úplně bez hádek - aneb když člověk střetne člověka, který je neschopný se pohádat...

4 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 3. srpna 2016 v 22:39 | Reagovat

O té jsem dosud neslyšela.. Je moc pěkná! A děkuji za poctu a za pochvalu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama