Červenec 2016

Sky

28. července 2016 v 0:59 | Vee |  Fotogalerie
Obloha. Slunce. Nebe. Mraky. Západ slunce. Nejde nemilovat!






Přijmi to, co je. Nech plynout co bylo.

23. července 2016 v 14:59 | Vee |  Téma týdne
Hodně lidí má problém přijmout přítomnost a nechat být minulost. Avšak přiznám se, že já sama s tím mám někdy docela problém. Ale život mě naučil. Je zbytečné doma sedět nad tím, co nemůžeme změnit, co nemůžeme vrátit. A už vůbec nezměníme něco s někým, když druhý nechce nebo nespolupracuje. Nezbývá nic jinýho, než přijmout to co je.

Jak přijmout to, co je a nehcat plynout to, co bylo?

Občas nastane situace, se kterou se ne a ne smířit. Tohle známe každý. Ale jak se s tím vyrovnat?
1. Opustila Vás Vaše milovaná osoba? Přítel? Někdo z rodiny? Kamarád/ka? Netopte Vaše slzy a pocity do polštáře. Ten Vám opravdu nepomůže, vždyť on za to nemůže. Jděte raději ven s kamarády, běžte se ven bavit. Tím, že budete sami doma, Vás akorát přinutí přemýšlet nad danou osobou a lepší to nebude.
2. Udělejte si jeden den sami pro sebe. Vyražte si sami na kafe, na zmrzlinu, čaj, běžte nakupovat, jděte někde, kde to máte rádi a můžete si odpočinout. Já třeba chodím do kavárny nebo občas se sama projít po městě, kde není příliš lidí. Také chodím k naší řece, kde jsem úplně sama. Představím si, že napíšu všechny problémy napíšu na papír, hodím je do ní a řeka je smete pryč. A protože proudí jedním směrem, už se problémy nemají dostat jak zpět. Odplují pryč.
3. Koukněte na nějaký film! Ale v tomhle ohledu zapomeňte na dojáky, které připomenou danou osobu. To vede k přemýšlení nad špatnými věcmi a špatná nálada je opět na světe a tu my nechceme. Dejte přednost komediím a žánrům, které máte nejraději. Nejideálnější verzí by bylo zajít do kina s přáteli. A jelikož máme léto, další možností je zajít do letního kina.
4. Poslouchejte písničky. Ale opět ne ve smyslu dojáků, smutných verzí. Radši nějaké veselejší. Mezi moje oblíbené písničky na dobrou náladu patří: Alan Walker - Faded, Ariana Grande - Focus, Into you, Dangerous Woman, Avicii - Hey brother, Ben Cristovao - Kolotoč, Calvin Harris - Blame ft. John N., One Republic - Counting stars, Imagine Dragons - Demons, I bet my life, Radioactive, It's time a mnoho dalších.
5. Relaxujte. Dát si vyhřátou vanu s pěnou, zhasnutým světlem a zapálenými voňavými svíčkami. Nejlepší lék na relax. A pak se pořádně prospat.

Jak se dostávate z nepříjemných situací vy? Dejte mi vědět nějaký dobrý typ! Mrkající

Vee

Při pátku*4

22. července 2016 v 15:46 | Vee |  Při pátku
Momentálně sedím v mé oblíbené kavárně a dávám si krásně chlazené frappé s karamelem. Hraje příjemná hudba na relax a je tu příjemný chladek oproti dnešnímu vedru. Do dnešního tepla jsem se rozhodla vyjít s šatama-černo bílými a s podpatky. Tenhle styl opravdu miluju.
Jelikož dneska nikdo neměl čas, rozhodla jsem se vyjít si sama, navíc jsem nechtěla sedět doma, když jsou ty prázdniny.
Momentálně mě tíží to, jak jsem na tom se zdravím. Kdo můj blog navštěvuje delší dobu, zak již něco málo ví. Mám konkrétně namysli, kvůli čemu jsem byla tehdy v nemocnici. Stav, který nikomu popsat nedokážu, pořád přetrvává. Naposledy jsem ho měla včera, kdy jsem přespávala u mého přítele.. K tomu mamce volali z Ostravské nemocnice, že 24. 8. nastupuji k nim a čeká me nějaký složitější rentgen. Upřímně se mi tam nechce. Že mi to pomůže, slyšet nechci, páč to tu bylo už tolikrát. Dále mě stresuje pondělní návštěva ORL. Čeká me nejspíše rentgen a bude-li pozitivní, půjdu na operaci. Jedná se o ne složitý zákrok, už jednou jsem na něm byla a tehdy jsem si řekla nikdy víc. Ve vedlejší nosní dutině mám cystu, tedy je to velká pravděpodobnost, která se vyoperovává ven. Ale jelikož jsem minule kvůli toho celé odpoledne prozvracela krev, se mi do toho nechce.
Doufám, že zas bude líp.

Vee

Vlasy - od malička jsem k posměchu...

17. července 2016 v 20:54 | Vee |  Pocity
Myslím, že jako každá holka si potrpím na vlasy. Od malička jsem je měla takové světlounce hnědé, dalo by se říci mírně do zrzava. Jenže "zrzky" bývají často středem posměchu, alespoň z mých zkušeností.
Po rozvodu mých rodičů jsem nastoupila na jinou školu. Bylo to v třetí třídě. Víte jak to bývá, menší děti mezi sebe nevezmou nové. Prostě mají svůj kolektiv a nové spolužáky odstrkují bokem, baví se ve skupinkách nebo si váš vůbec nevšímají. Při nejhorším způsobu se Vám začnou posmívat tak, že to vede k šikaně. A to jen kvůli vlasům. Do stejné třídy jsem chodila s mou sestrou, jednovaječným dvojčetem. Vlastně do teď nevypadáme na svůj věk. Tehdy jsme vypadaly asi o 4 roky méně, tak proč si z "malých holčiček" nevystřelit, nevysmát se jim, nezmlátit je. Přece jenom jsme byly malé a z toho věku si nejde zapamatovat vše. Vzpomínám si, že každé ráno před školou jsme utíkaly co nejrychleji do třídy, abychom se vyhly klukům před školou a nechali nás být. Taktéž po škole. Co nejrychleji sníst oběd a dostat se domů, hlavně ať se jim vyhneme. A takhle to šlo celý školní rok.
Do čtvrté třídy jsme na stejnou školu už nenastoupily a šly na novou. Ale tam nás spolužáci mezi sebe přijali a měli nás rádi! Alespoň do prvního ročníku.. dalo by se říci.
První ročník! Nová škola, nový lidi, kamarádi, spolužíci, nová kariéra, nový krok do dospělého života. Ve třídě máme samé holky, to máte tak, když studujete předškolní pedagogiku. Co se týče kolektivu je super, tomu vytknout nic nemůžu. Ale.. za mnou sedí 3 holky, které v poslední době nemůžu vystát. Aby jste pochopili proč, museli by jste je znát. V prváku jsem si obarvila vlasy na hnědou, protože jsem měla plné zuby toho, jak na mě každý křičel "Čím rezavější střecha, tím vlhčí sklep", jak mě všichni oslovovali "ZRZKO". Měla jsem opravdu dlouhé vlasy, husté a zdravé. Ale po nějaké době jsem se ostříhala. Mě i mým blízkým, pravým přátelům se líbily, jen těm třem ne. Zašla jsem si do kadeřnictví v nákupním centru, které je drahé. Myslela jsem si, že když si připlatím, vlasy podle toho vypadat budou. První den, první moment po stříhání byl pro mě v dobrém slova smyslu. Délka, i stříh se mi líbil. Za stříhání a mytí hlavy jsem dala 570 Kč. Po příchodu do školy se moje spokojenost změnila v.. jak to říct.. V nenávist k mým vlasům? Nevím. "Máš to jako květák!!", "Hele hřib!!", "Kdo tě stříhal?!", "Máš to hrozné!!" Každý den, každý den mi ty tři připomínaly jaké vlasy mám. Pokaždé když jedna z nich přišla od kadeřnice, okamžitě mi hlásily cenu a jak to mají luxusní... Naštvala jsem se a šla jsem ke kadeřnici.
Moc se mi líbí ombre tmavá + světle hnědá. Místo blond dát svštle hnědou, mmmm! Vypadá to fakt pěkně. Šla jsem ke kadeřnici s tím, že jsem měla obrázek, který jsem ji 2-3x ukazovala. Od tam tud jsem vyšla s černou hlavou a pár blond pramínky. 700 Kč. K ombre to nemělo ani daleko. Nechápu... Mamka mi musela dodělávat melír, aby se to nějak slednotilo, ale.. ke kadeřnici ani nepáchnu. Vždycky jsem si vlasy nabarvila sama a mnohem lépe, než kadeřnice.
Nechci v záři nastoupit do školy s pocitem, že vím jak to dopadne. Proto, si půjdu koupit od Syoss 9 level up lighting, vlasy si úplně odbarvím, nabarvím je na hnědou a konečky si zesvětlím. Sestře jsem ombre dělala, a má ty vlasy opravdu pěkné.
Doufám... že se to povede..

Vee

Nature♥

16. července 2016 v 22:13 | Vee |  Fotogalerie

Snad jako každý fotograf nebo každý, kdo rád fotí je tohle téma snad nejobsáhlejší. Alespoň z mého pohledu. Příroda je něco, co mě opravdu fotit baví. Pokaždé se najde něco nového jiného. Příroda je svá a to je to kouzlo, které najdete ve fotkách. Nikdy nic není stejné, pokaždé je vše jiné.










Vintage

12. července 2016 v 22:52 | Vee |  Fotogalerie



#ZdrojeJsouPouzeVlastni

Hluboko uvnitř

12. července 2016 v 15:33 | Vee |  Téma týdne


Další nový týden, další nové týdenní téma. Za ty tři týdny, co už pravidelně k tématu píšu, mi připadá, že jsou ta témata spíše srdečních záležitostí, což je pro mě lepší. Jde mi více psaní věcí od strdce, než těch, která si musím vymýšlet z hlavy.

Momentálně mám negativní náladu a budu se snažit o to, abych ji nepřevedla na Vás. Tak dáme se do toho.

Asi každý z nás má tajemství, které skrývá hluboko uvnitř sebe. Ať už je to tajemství, o kterém nikdo neví, pocit různého charakteru - pocit radosti, lásky i štestí/smutku, zloby, agrese, vzpomínky na které rádi vzpomínáme nebo nejraději bychom na ně zapomněli, ale naše hlava či srdce je vymazat nemůže, pocit viny, pocit někomu něco říct, ale víte, že tím pocitem by jste ranili ostatní, nedejbože ty co máte nejradši... Je toho opravdu hodně co by mohl člověk u sebe hluboko uvnitř skrývat. A myslím, že nejen tyhle vyjmenované pocity, vzpomínky, myšlenky, ale i mnoho dalších u sebe skrýváme všichni. Je to velmi individuální.
Teď mě napadá jedna otázka, na kterou nevím jak odpovědět. Proč děláme věci také, o kterých víme že jsou špatné? Občas se mi stalo, že na mě přišlo nějaké důležité rozhodnutí a moje hlava moc dobře věděla, které je špatně, ale i přesto šla k němu. Ano, máme se rozhodovat srdce, protože to ví přece nejlíp, ale i přesto rozhodla radši hlava. Je to strach z dobrých věcí? Z lásky? Ze štěstí? Nevím. A pak následně slyším větu ,,Já jsem ti to říkal/a!" V tomhle si taky myslím, že nejsem jedinná.
Znám lidi, kteří hluboko uvnitř schovávají pocity, které nenechájí vyjít na povrch. Jde o tedy falešný úsměv, který byl tématem minulého týdne. O tomhle jsem se tam již zmínila. Nedáva-li někdo najevo pocity, které ho tíží, vede to k špatným věcem. Psychika pracuje čím dál tím víc hůř, člověk není schopen přemýšlet, vnímat, soustředit se. Vede to l různým neurotickým potížím, či k horším situacím a to jsou psychické poruchy. A tímhle vším jsem si prošla i já. Kdo nezažije, nepochopí. Tímhle nemyslím, že máte všechno udělat tak, aby jste to zažili a pořád se jen trápili, to v žádném případě, jen ... je těžké mluvit o něčem, co člověk nechápe.
V rubrice :POCITY: a článku : Pocity během sledování hvězd a v básničce Hvězda na nebi jsem zmiňovala, jak noční hvězdnou oblohu vnímám. Zrovna včera jsem opět seděla nabálkoně, při písničkách, které doprovázely mé negativnímyšlenky. Nejspíše ta negativní nálada na mě zůstala i do teď.

Třeba mě v průběhu týdne něco napadne, tak to zde doplním. Zatím se mějte pěkně.

Vaše Vee.

Pokemon Go, nová aplikace, která donutí lidi chodit!

10. července 2016 v 13:40 | Vee |  Veve

Možná jste již slyšeli o nové hře POKEMON GO, která donutí lidi chodit. V každém městě, úplně všude jsou schovaní pokémoni a vy je musíte najít.
Musím říct, že pohádku Pokémon jsem milovala už jako malé dítě, ale že by vymyslel někdo takovou hru, kterou si svým způsobem zamiluje každý, by mě opravdu nenapadlo. O hře mi řekla sestra, po jejím vysvětlení o co vlastně jde mi to přišlo jako blbost, prostě hra jako každá jiná. Ale po odpoledním sezesní s přáteli a zkouškou, co ta hra umí, jsem změnila názor. Začalo mě to bavit a hrála jsem to již celý večer až do teďka.
Neberu to jako hru, na které se člověk může stát závislý, ale hu, která Vás donutí chodit na jiná místa - i kdyby jen po Vašem městě, kde bydlíte.
Pokémony, které chytíte postupně zlepšujete, vyvýjíte je jimi lepšími a lepšímí. Po městě jsou rozmístěny pokestopy, ke kterým když přiijdete, dají Vám vajíčka apod. Dále najdete gymy, do kterých můžete vstoupit od lv 5. Já jsem ještě neměla možnost gym vyzkoušet, hraju to přece jen od včera. Na internetu jsem našla nějaký náramek, který Vám umožní to, že zapípá-li Vám telefon - upozorní na pokémona poblíž, nemusíte kvůli toho vytahovat z batohu, báglu, ... ale chytíte ho pomocí náramku. Cena se pohybuje kolem 1400 korun.
U moha lidí není hra dostupná na obchod play - co se týče androidu. Není kompabitilní s naší zemí. Ale pracuje se na tom. Hru jsem si stáhla na tomhle odkaze: http://www.apkmirror.com/apk/niantic-inc/pokemon-go/pokemon-go-0-29-0-release/pokemon-go-0-29-0-android-apk-download/
Také jsem našla odkaz na Vašeho prvního Pikachua :p http://www.hrapokemongo.cz/2016/07/09/jak-ziskat-za-sveho-prvniho-pokemona-pikachu/

Třeba se Vám hra teké zalíbí :) Přeji příjemnou zábavu! :)

Vaše Vee


Darovaná básnička - aneb poděkování Annie*3

8. července 2016 v 20:28 | Vee |  Při pátku

Dnešní článek PŘI PÁTKU bude věnován Annie, kdy mě opravdu zaskočila a potěšila. Měla jsem od Annie déle slíbenou báseň, která měla být věnována kávě.
Shodou okolností, jsem seděla v mé oblíbené kavárně, kde jsem popíjela Ice Mocha. Nejen, že pro mě a přítele měly slečny, které zde pracují překvapení, ale i Annie. Překvapení bylo takové, že nám na věrnostní kartičku nabili 300 kč, za to, že do knihy návštev přítel nachystá milé překvapení nejen čtenářům té knihy, ale i zaměstnankyním. Tenhle příběh až jindy :) Zaserfuju na Annin blog, kde měla báseň už být. A ejhle! Byla tam, a musím říct, že při jejím čtením mi zůstala pusa dokořán. Opravdu jsem byla mile zaskočena. No posuďte sami:
Do sladké chuti té jemné krásy
Vpíjím svoje pocity
Ta vůně hladí moje vlasy
A duši v kusy rozbity
Na jazyku pálí jak kdysi Tvá ústa
Zůstala jsem prázdná, uzamčená, pustá
Je sladká, voní domovem
Ona je mým příkrovem
Lžičkou čeřím hladinu v šálku
A myšlenky překonají každou dálku
Lidi přišli a ztratili se
Jen ona se mnou už roky dýše
Už sedlina na dně chladne
A já dívám se z okna kradmě
Letní ráno červencové
Jeden jak druhý jsou mí dnové
A každý ráno je dvě lžičky kávy
K ní noviny a z rádia zprávy
Annie
Ještě jednou ti moc děkuji, Annie. Opravdu mě mile potěšila!:)


Falešný úsměv

5. července 2016 v 12:28 | Vee |  Téma týdne
Falešný úsměv zná každý z nás. Ať už se to týká lidí, kteří to používají jako masku, za kterou schovajá veškeré své emoce nebo ať už jen jako andělský úsměv, pod kterými se schovávají čertíkovské růžky. Každý z nás určitě falešný úsměv použil, či používá, takže se vlastně ví o čem je řeč. Jenomže, mě se pod tím představí více věcí, o kterých by se dalo psát.

MAKE - UP

Známe slečny, které na sebe hodí co nejvíce make-upu, řasenky a jsou k nepoznání. Já, čili my venku říkáme "Hele paštika!." Hodně kluků to nemá rádo, když je slečna zmalovaná a není přirozená. Nevím, jestli se jim to tak líbí zda to dělají jen proto, aby zakryly své nedostatky pleti. Ale, měly by svému sebevědomí spíše dodat to, že čím více zmalovaná, tím hůř -> buďte přirozené! Make-up není Váš přirozený vzhled, buďte svoje, je to monohem hezčí! :) Shoďte falešný úsměv, který je make-upem.
Ano, někdo to bere tak, že akné apod je nemoc a tak dělají vše proto, aby to schovali, protože se za to stydí a někdy je to opravdu nepěkné. Tohle by se dalo možná pochopit, přece jenom "nemoc" má přednost před slečnami, které si to dávají jen proto, že si myslí, že to dělá dobrý dojem na hlapce či okolí.
Tohle mi připomnělo reklamu a klip Bena Cristovaa: Odkaz zde: Myslím, že ta písnička to řekne víc než jasně!:)

EMOCE

A přichází něco co známe všichni. Všichni jsme falešný úsměv použili a nejspíše používáme, a použijeme. Je to něco co se týká každého a je to naši součástí. Emoce, jsou naši součástí. Emoce jsou něco, co ze života vyhnat nedokážeme. Emoce občas nejdou ovládat. Podnět co emoce způsobí může být opravdu jakýkoli. Někdy je to jen takové že, to je opravdu pěti minutová záležitost a někdy to je otázka dní, týdnů a měsícu než to přejde.
V mém životě mám člověka, který nedokáže upřímný úsměv už několik let. Ze života mu odešli 2 lidé, kteří pro něj znamenali víc než cokoli.. Měl k nim blízko. Z toho jednoho člověka ztratil před očima. Lidé se k němu otočili zády a dalších milion věcí, které zařídily to, že se nedokáže upřímně usmát. Slíbila jsem mu, že se mi jednou povede ten upřímný úsměv zařídit. A musím říct, že k tomu nemá daleko a je to na dobré cestě! Za to jsem opravdu moc ráda:)! Opravdu nemám ráda, když se někdo z mých blízkých trápí. Neusmívás se-li někdo z přátel, neumívám se já.

ŠPATNÍ LIDÉ

Nechtěla bych něco říct tak, aby to vyznělo zle a už vůbec, aby se některé věci dotyčných dotklo. Nevěděla jsem, jak nazvat tuto část, která patří lidem, kteří mají falešný úsměv jen proto, aby se někomu pomstili, využili jej zda si z něj jen udělali srandu. Také se najdou jedinci, kterým to dělá dobře.
Tedy by se dalo říci, že jejich falešný úsměv je jejich jméno. Jméno, za které se schovává tolik zla, pomsty, špatností. Každý z nás se určitě potkal s člověkem, který se před námi přetvařoval a předstíral, že jsme pro něj to nejdražší co vůbec má a za nějakou dobu se ukáže přesný opak. Následně nás to zasáhlo a než abychom se někomu svěřili, tak jsme to dusili v sobě. A abychom se vyhnuli případným otázkám v práci či ve škole "Co se ti stalo? Ty jsi brečela?", tak nahodíme falešný úsměv a myslíme si, že to je v pohodě. Ano, myslet znamená ... vědět. Známe. Kdysi jsem dělala to samé,a le časem jsem si uvědomila, že je lepší se s mými pocity s někým podělit. Nejen, že se Vám uleví, ale taky může mít doré rady, které Vám pomůžou více, než sedět nad vzpomínkami doma v posteli a do polštáře pouštět vodopády slz a udělat si tak tím vlastní bazén.


Vaše Vee.