Pocity ... Během sledování hvězd

12. února 2016 v 14:53 | Vee |  Pocity

Pocity ... Během sledování hvězd


Skoro před dvěmi lety jsem narazila na jednoho člověka, který mi změnil nejen život, ale i můj pohled na svět. Za to mu patří mé velké dík.
Seznámili jsme se díky mé sestře. Je to docela dlouhý příběh. Jednoho dne jsme se všichni sešli na jedné akci, kterou pořádá město téměř každý rok. Musím říct, že celý den byl úžasný. Ten večer mi otevřel svoje srdce. Poprvé se mi s něčím svěřil a mluvil se mnou zcela upřímně. Nikdy před tím jsem nepotkala člověka, který by měl pohled na věc jako on. V ten moment jsem poznala, že bude velice skvělý kamarád.
No a taky se tomu tak stalo. Skvělý kamarád. Nejlepší přátelé. Jednou jsme šli spolu takhle večer, kdy mě odprovázel domů. Koukl se na oblohu a hledal hvězdu, která nejvíce září. Daroval mi ji. Prý svítí tak moc, jako mé oči, když se usmívám. Pocit, který ve mě proběhl byl neuvěřitelný. Kdybych Vám ho chtěla popsat, tak ani nevím zda by se mi to povedlo.
A tak plynul den za dnem. Jenže jednou se mi přestal ozývat a nebylo po něm ani vidu ani slechu. Ptala jsem se ho co se děje, jestli jsem udělala něco špatného nebo se stalo něco mu. Chtěla jsem mu pomoct. Nesnesla jsem pocit, že je někde sám, že se neusmívá, nedejbože mu stékají slzy po tváři. Nemohla jsem se přece dívat na to, jak můj nejlpeší přítel se trápí. Jenže on to tak chtěl. Chtěl být sám. Chtěl si vyřešit pár problémů. Jenže v ten moment jsme se odcizili úplně. Každý večer, jsem trávila v jeho tričku doma na posteli a tekly mi slzy po tváři. Bolelo mě, že jsem přišla o nejlepšího přítele. Tak dlouho jsem hledala a potřebovala k sobě někoho, jako byl on. Všechno to bylo najednou komplikované. Už jsem nebyla šťastná.
Za nějakou dobu nastalo léto. Konečně, když jsem přišla večer z venku, mohla jsem si sednout na bálkon, kde jsem si dala deku, vzala sluchátka a seděla tam a koukala na letní oblohu hvězd. Každý večer v létě jsem strávila nad "mou" hvězdou minimálně 3 hodiny. Když jsem se na ni podívala, uvědomila jsem si, že i když není u mě a nemůže mi věnovat objetí takové, jako nikdy jiný, tak někde pod tou oblohou je, i když by byl 9999 kilometrů daleko. Ta hvězda na něj dávala pozor. Hlídala ho i mě.
Jednou byl večer chladnější než obyvkle, tak jsem z bálkonu odešla o něco dříve. Sedla jsem si tedy k messengeru od Facebooku a tak si psala s přáteli. Najednou se mi objevila správa od něj. Potřeboval být ode mě tak dlouho, aby si uvědomil, co pro něj všechno znamenám. Za tu dlouhou dobu jsem přestala doufat, že tohle od něj někdy uslyším. Ten večer jsem se nedokázala přestat usmívat. Na druhý den jsme se sešli. Ten pocit, když mě objal. Uuuaaa! Nikdy na něj nezapomenu Usmívající se
No a dnes? Dnes miluje on mě i já jeho.

Nikdy neztrácejte naději v tom, že Vás někdo opustí. Jestli Vás má někdo skutečně rád, tak se k Vám vrátí. Jestli je Vám dáno být spolu, tak život i osud najdou cestu, aby jste se potkali. I kdyby by to mělo být za 5 let. Třeba ta bolest i to čekání za to stojí, protože to pak může být mnohem a mnohem krásnější.

Vaše Vee
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 spinam spinam | Web | 13. února 2016 v 11:02 | Reagovat

Zní to trochu jako z amerického filmu (myšleno v dobrém)... Věřím Ti to :-)
A jsem ráda, že to takhle dopadlo...
Kéž by to takhle fungovalo...a kéž by byla nějaká hvězda...- dřív jsem věřila na sílu měsíce (hlavně úplňku) - před nějakou dobou ... ne, že bych přestala věřit, ale nějak mě to asi přestalo bavit na něj věřit, protože se stalo tolik věcí, které byly špatné - nebo vlastně pořád jsou... a teď už nevěřím na to, že by se někdo mohl někdy vrátit - někdy beru všechno hodně definitivně - někdy víc, než by bylo nutný, ale tenhle "můj" konec asi už nejde "vrátit" zpět...:-)
Máš to hezky napsané...zní to romanticky :-)

2 stastnavee stastnavee | E-mail | Web | 13. února 2016 v 19:37 | Reagovat

[1]: Na blogu je všechno pravdivé, nic není vymyšleno :) Já jsem třeba strašně pověrčivý člověk. Když jsou nějaké pověry nebo tak, třeba s černými kočkami, lapači snů apod., tak na to věřím :)
Děkuji :)

3 spinam spinam | Web | 13. února 2016 v 21:48 | Reagovat

[2]: Já vím, že není nic vymyšleno - věřím Ti všechno do poslední tečky .... :-)
Já jak kdy.... Černý kočky, stoupání na kanály, podmetení nebo procházení pod štaflema - to není nic pro mě....
Lapači snů bych už asi brala - na to bych možná i věřila....a takový to duchovno - něco, co tu žije s námi a co nevidíme nebo nějaký vyšší síly - síla myšlenky a zároveň i astrální cestování a spojení s přírodou...- mám takovej mix ...ale zároveň na to věřím spíš tak nahodile....:-)
Já děkuji za to, že jsem to mohla číst :-)

4 Vee Vee | E-mail | 13. února 2016 v 22:51 | Reagovat

[3]: Přesněě táák :) vazim si toho, že mi věříš. Lapač snů doma mám, docela to funguje, zlé sny se mi nezadají, ale ty pěkné jo :)

5 spinam spinam | Web | 13. února 2016 v 23:43 | Reagovat

Já lapač nemám a je to jak kdy - někdy se mi zdají dost ulítlý blbosti...:) Někdy bych ale chtěla, aby se ty skvělý sny plnily...škoda, že to moc nefunguje...

6 Vee Vee | E-mail | Web | 14. února 2016 v 0:52 | Reagovat

[5]: To by si přálo asi i více lidí :))
Akorát..Kdyby se plnily, tak by v tom byl pěkný zmatek.
př.
Jedna holka by si přála, aby se ji ve snu splnilo to, že by byla s jedním klukem.
Ale ten kluk chce, aby se mu splnil sen být s jinou holkou.
Co by se stalo pak ? Jak by se to vyřešilo O.o

7 spinam spinam | Web | 14. února 2016 v 5:19 | Reagovat

[6]: Jo, nad tím se taky dost často zamýšlím - asi to nejde udělat tak, aby se všem splnilo všechno - vždycky někdo bude škodný.... Je to smůla...:) ale zato to někdy umí být krásný...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama