Pocity ...

23. února 2016 v 21:44 | Vee |  Pocity

Pocity ...

Nevím, jak mám nazvat dnešní článek Pocity ..., protože jsou smíšené. Každý pocit se týká něčeho jiného. V posledním týdnu se necítím dobře a je toho víc a víc.


Nedávno jsem se sešla s kamarádkou, kterou znám 9 let a 6 let z toho, byla mou nejlepší kamarádkou. Všechno to bohužel přestalo, když jsme se obě dvě dostaly na střední školy. V tu dobu zmizel jakýkoli fyzický kontakt a bylo možné se kontaktovat na sociální síti. Bydlí autobusem od sud zhurba 20 minut a školu má ještě dál. Času ji taky moc nezbývá. Buď je s kamarádkami nebo na brigádě. Vždycky jakmile měla jedna z nás narozeniny, svátek nebo něco, tak jsme si napsali a k tomu jsme dodaly větu "Musíme někdy zajít ven!". Jenomže se tak nikdy nestalo. S tímhle jsem se svěřila příteli, že mi to je trošku líto, páč ji mám fakt strašně moc ráda, chybí mi a je to člověk z mála, kterého chci znát celý život a vzpomínat na něj v dobrém. Tak mi tedy slíbil, že jednoho dne ji vytáhne ven a ještě ji přivede ke mě.
V ten den, kdy jsme se sešli, jsem měla jít s kamarádem, kterého mám samozřejmě moc ráda, ale.. no.. k tomu se ještě dostanu. Přítel mi oznámil několik dní předem, že si na ten den nemám nic domlouvat. Neptala jsem se proč, prostě mi vjela myšlenka do hlavy, že se mnou chce asi strávit pěkný den. Ten den, jsem tedy kamarádovi napsala, že nemůžu. Nastalo odpoledne. Domluvili jsme se na čase a místě, kde se sejdeme. Prvně jsme ale museli dojít na autobusové nádráží, kde se má sejít s kamarádkou, ona mu něco dá a půjdeme do naši oblíbené kavárny. Hned vedle autobusového nádráží se nachází zimní stadion, kde pravidelně chodíme na hokejové zápasy. Zavedl mě tedy tam a četli jsme si něco z informační tabule. V ten moment mě někdo popadl a chytl za oči. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Kdo to mohl být? Jak? Proč? V hlavě mi proplul zmatek. Když se mi povedlo konečně dostat z rukou, otočila jsem se, kdo to vlastně byl, tak se mi rozzářily oči, vykřikla jsem "Jéééé". Stála tam. Opravdu přede mnou stála kamarádka, kterou jsem měla a mám strašně ráda. Neváhala jsem a vrhla jsem se ji kolem krku. Její objetí. To které mi tak neskutečnou dobu chybělo. Konečně! Děkuji ji za všechny ty roky, které jsme spolu strávili a děkuji mému příteli, bez kterého bych se s ní nesešla a neměla po tak dlouhé době velikánskou radost.
Večer mi napsal kamarád, co jsem tedy celý den dělala, když nebyla možnost se sejít. Odpověď zněla, že jsem byla s kamarádkou, kterou znám 9 let a strašně dlouho jsme se nesešli. Naštval se. Vždyť.. jeho vidám 1-2x do týdne a ji? Viděli jsme se jednou za 2 roky? Snad jsem měla právo se uvolnit z jednoho týdne a být s ní. Vždyť jeho vídám často. Od té doby se mi neozval. Nechápu to. Přála bych si, aby tyhle věci začal respektovat, že chci být i s ostatními přáteli, že jsem chtěla vidět kamarádku po dlouhé době. Sice je pravda, že jsem s ním byla domluvená, ale.. nevěděla jsem to, že přijede, bylo to překvapení. A od té doby se mi neozval, ve čtvrtek to bude týden.

Další situace, která mi rve srdce. Měla jsem přítele 3 roky. Jenomže rok a půl z toho už to nebyl vztah. Vymizela důvěra, u něj přetrvávaly neustále lži, nemohla jsem si s nikým psát, nemohla jsem mít kamarády a taky plno přátel jsem díky něj ztratila. Je to moc dlouhý příběh a je toho neuvěřitelně moc okolo toho.
Po našem rozchodu jsem s ním chtěla být v kontaktu. 3 roky jsou přece 3 roky. Chápu, že to pro něj nebylo lehké, jenže.. Přece mi kvůli toho nebude dělat zle, deptat mě, nabízet mi úlety, přes které bychom se zase dali dohromady, citově mě vydírat, roznášet po lidech to, že mám nového přítele. 5 měsíců už mi dochází trpělivost v tom, že toleruji jeho hádky, které jsou kvůli zbytečnostem. Dělá ze mě něco, co nejsem. Myslí si o mě věci, které pravdou nejsou. A mě se to nějak strašně dotklo. Neustále na to musím myslet. Už i přítel se naštval, že mi neustále ubližuje. Nevím jak se to celé vyřeší.

Škola... Poslední dobou je tam strašný nátlak. Bohužel ve škole jsem dnes nebyla, nebylo mi ráno dobře, ale... dnes odešli 4 učitelé. Nikdo nechápe proč. Zbývá nám rok do maturity a teď je tam takový zmatek.

Do toho všeho mi sestra, mé dvojče, nastupuje zítra v 8 ráno na operaci kolene. Doufám, že ji to dopadne dobře a celá rodina i všcihni přátele ji držíme palce a věříme, že operace dobře dopadne. Máme tě rádi! Už se těším na zítřejší návštěvu ♥!

A taky doufám, že všechny situace se vyřeší a bude zase lépe

Vaše Vee.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 spinam spinam | Web | 23. února 2016 v 22:10 | Reagovat

Páni, taky toho máš koukám dost.... Přeji, ať se všechno co nejdříve vyřeší a hlavně dobře dopadne....

2 Vee Vee | 24. února 2016 v 6:17 | Reagovat

[1]: děkuji moc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama