Leden 2016

Čekám.Dočkám se?

28. ledna 2016 v 22:55 | Vee |  Téma týdne

Čekám.Dočkám se?

3 roky. 3 roky jsem čekala na den, který mě udělá šťastným. Byla jsem s člověkem, který mi ubližoval a já měla růžové brýle. Myslela jsem si, že se změní. Čekala jsem. Přes všechny ty dny, strávené v naději, že mě miluje a změní se. Těch slibů co za tím bylo. Tolik bolesti co jsem zažila. Tolik slz kolik kvůli něj spadlo. Tolik dní strávených pro něj. Proč? Proč jsem čekala, že se změní? Že konečně bude všechno jako dřív? Dočkala jsem se? Samozřejmě, že ne. Nechal mě odejít. Nechal mě se trápit. Nechal mě plakat. "Proč? Proč to všechno udělal? Proč byl takový? Proč si to všechno uvědomil až už bylo pozdě? Proč mi lhal? Proč mi tajil důležité věci? Proč nebyla důvěra? Proč? Proč? Proč?", ptám se sama sebe. Neznám odpověď. Je to dlouho, co mě všechny city k němu přešly. Jenže odpovědi na tohle všechno pořád nikde. Kde je mám najít, abych mohla tuhle kapitolu ukončit. Dočkám se odpovědí? Dočkám se jeho změny? Bude všechno zase v pořádku? Milý živote.. Čekám na tvou odpověď. A těším se na ni.
Proč nám lidé slibují, že se změní? A my na to naivně čekáme, i když víme, že je to zbytečné?


Vaše Vee.

Pocity ... Během objetí

26. ledna 2016 v 16:59 | Vee |  Pocity

Pocity ... Během objetí

Objetí. Tímhle vyjádřením, můžete říct miliony slov, ale přitom nemusíte ani jedno vyslovit.

Jak se cítíte vy, když Vás obejme někdo, koho máte nadevšechno rádi, někdo, koho milujete, někdo, na kom Vám neskutečně záleží? Přátelé, rodinu, přítele/přítelkyni objimáme proto, aby se cítili lépe, aby jsme jim vyjádřili, jak moc je máme rádi, jak nám na nich neskutečně záleží.
Pro mě objetí znamená úplně neskutečně moc. Když mě obejme někdo, na kom mi záleží, hned cítím důvěru, která mezi námi je. Cítím ty city, které nás spojují. Cítím tlukot jeho srdce. Z jeho objetí cítím bezpečí, které mě uklidňuje. Objetí miluju. Je to věc, která pro mě znamená strašně hodně. Někdo má radost z maličkostí, třeba jako jsou nové doplňky do pokojíku, nové oblečení a podobně, ale já mám radost z objetí. Držet v náručí někoho, koho nadevšechno miluju nebo jej mám strašně moc ráda. Občas poznám, když mě někdo obejme jen tak letmo a je to takové to "napozdravení" a nejde z něj cítit jediný cit, který ten dotyčný ke mě chová. Někdy to i zamrzí. Mám mnohem raději takové to "upřímné" objetí než jen to, kterým mi člověk říká "Ahoj!"


Úvaha nad smyslem života

25. ledna 2016 v 21:27 Pocity

Úvaha nad smyslem života

Co se týče slohovek, tak v tom opravdu moc expert nejsem. Ale dostali jsme jedno téma, které mě docela zaujalo. To téma je: Co je smyslem života? Před malou chvílí jsem úvahu dopsala a napadlo mě, že Vám ji zveřejním. Můžete sdělit i Váš osobní názor.

*Článek jsem dala pod tuhle rubriku proto, protože text vyjadřuje to, co cítím :)*

Co je smyslem života?


V čem je můj smysl života?
Vždy jsem si připadala sama, i když vlastně sama jsem nikdy nebyla. Bylo kolem mě mnoho lidí, kteří mě měli rádi, rodina i přátelé. Jsem ten typ člověka, co si připadá uvězněný uvnitř svého těla a nemůže se dostat ven i kdyby udělal cokoli. Ten, co má neustále spousty a spousty myšlenek v hlavě. Přemýšlím, jestli je můj smysl života v lásce, neboť láska je téma mých myšlenek téměř denně. Vždyť láska je přece nádherná věc, kterou zná každý z nás. Je to pocit, ve kterém nejsme sami, máme někoho, koho milujeme a jsme s ním šťastní. Když je nám nejhůř, stojí při nás. Jakmile nás obejme, tak se celý svět zastaví, vnímáme jen jeho, jeho vůni, důvěru, upřímnost, lásku, která je tak silná, že ji v podstatě slyšíme. A tak příjemně zahřeje u srdce. Láska, a tohle všechno, pro mě znamená neskutečně moc. Mít srdce ze zlata je nejkrásnější dar a dle mého bychom si ho měli vážit, nakládat s ním opatrně a dávat na něj pozor, komu jej svěříme. S láskou se cítím naplněná a šťastná i přes mou uzavřenost do sebe. Je tedy mým smyslem života láska?
Neunesu pocit, když se někdo z mých blízkých či přátel trápí. Když nevidím jejich úsměv na tváři. Nesmějí-li se oni, nesměji se ani já. Jejich štěstí pro mě znamená víc, než cokoli na světě. Vidím-li je se trápit, je to jako, když by mi někdo bodl nůž do srdce. Čím déle se trápí, tím déle se mi do toho srdce zasouvá. Někdy pomáhám i těm, kteří mi ublížili, a ničím se jim nezavděčím. Proč? Proč tohle dělám? Je to proto, protože mě to naplňuje? Jsem šťastná, i když jsou šťastní ostatní? Je tedy mým smyslem života být oporou ostatním?
Pevně věřím, že jednou svůj smysl života najdu a že bude ten správný. Budu ho hledat dokud ho nenajdu. Budu ho hledat tak dlouho, jak to jen bude nutné. Protože konečně zjistím, kdo doopravdy jsem a co mě dělá šťastnou. Proto se ještě jednou ptám: "Je mým smyslem života láska nebo být oporou ostatním?".

Vaše Vee

27 životních pravidel od nepalských mudrců

22. ledna 2016 v 23:16 | http://www.pronaladu.cz/ |  Pro náladu
Přečtěte si tyto rady moudrých starců, jsou to znalosti, s nimiž stojí za to se seznámit a řídit se jimi na své životní cestě.
1. Mluv pomalu, mysli rychle.
2. Nesuď lidi podle jejich příbuzných.
3. Když říkáš "miluji tě", mluv pravdu!
4. Když říkáš "je mi líto", dívej se člověku do očí.
5. Nikdy se nesměj cizím touhám a snům.
6. Dávej lidem více, než čekají, a dělej to s radostí.
7. Veliká láska a obrovské úspěchy si vždycky žádají velké riziko.
8. Když prohráváš, snaž se z toho poučit a třeba i získat prospěch.
9. Važ si sám sebe, važ si druhých a nes zodpovědnost za každý svůj čin.
10. Nepřipusť, aby malý spor zničil velké přátelství.
11. Když pochopíš, kdo udělal chybu, nesnaž se ji zahrát do autu, ale rychle ji napravit.
12. Hleď každý den strávit pár chvil o samotě.
13. Někdy je mlčení ta nejlepší odpověď.
14. Čti více knih.
15. Ve sporu s těmi, které máš rád, se věnuj přítomné situaci. Nepřipomínej minulost.
16. Čti mezi řádky.
17. Děl se o své znalosti s dětmi. Až do dneška je to prokazatelně jediný možný způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti.
18. Buď ohleduplný k zemi. Nezamořuj své okolí odpadky.
19. Nikdy nepřerušuj toho, kdo ti lichotí.
20. Nepleť se do cizích věcí a nedávej zbytečné rady.
21. Nedůvěřuj tomu, kdo se s tebou líbá s otevřenýma očima.
22. Jednou za rok se vydej někam, kde jsi ještě nebyl.
23. Pokud vyděláš velké peníze, použij část z nich na pomoc jiným.
24. Nezapomeň, že nezískat to, co si přeješ, může někdy znamenat štěstí.
25. Poslouchej lékaře, ale nauč se některé z jejich zákazů porušovat.
26. Svůj úspěch hodnoť podle toho, co jsi musel obětovat, abys ho dosáhl.
27. Tvé "JÁ" je konečným bodem tvé cesty.
Celý svět je obsažen v tvém vědomí, v tom, jakým způsobem vnímáš skutečnost. Neexistuje žádné dobro ani zlo, je jen pozitivní a negativní. Podmínky a události se utvářejí podle tvého vztahu k nim. Snaž se vždycky pobývat v pozitivní atmosféře, nezatěžuj se negativními emocemi a obavami. V tom je tajemství zdraví, krásy a harmonie.

Chyby. Bolest. Vzpomínky.

22. ledna 2016 v 23:08 | Vee |  Téma týdne

Chyby. Bolest. Vzpomínky.

Tahle tři slova se k sobě vážou asi nejvíc. Za chyby následuje bolest a za bolestí vzpomínky.

Tahle tři slova tady pro mě jsou už čtyři měsíce vkuse. Každý den mě pornásledují. Některé dny jsem na tom nejvyšším kopci, kde mě hřeje sluníčko, láska a štěstí. Ale stačí malá maličkost a ... A už jsem zase někde dole v chladném údolí. Stačí jedna malinká chybička, která třeba i není z mé strany, a je všechno zase ztracené.
Nikdy nepochopím, kolik je člověk schopen vydržet psychické bolesti za celý život. Každý to ovšem zvládá jinač, protože každý máme city individuální. Zvládáme situaci odlišně, někdo ji prožívá silně, někteří ji neřeší vůbec. Ovšem záleží i na tom, kolik člověk má empatie. Mě ji bylo naděleno docela hodně.
Někdo své problémy řeší, že si vezme tužku a papír, někteří zase, že vezmou hudební nástroj nebo zpívají, někteří sní kupu čokolády nebo cokoliv sladkého, někteří se sejdou s kamarády, někteří si poslechnou písničky, někteří chtějí být sami a někteří se jdou projít. Způsobů, kreré lidem pomáhají je opravdu hodně. Samozřejmě né každý se se svými problémy umí vypořádat tak, jak by sami chtěli.
Víte co mě mrzí nejvíce? Když někdo udělá chybu, nepřizná ji a ještě se ji nesnaží napravit. Jednoduše řečeno, vykašle se na to. Když vy se snažíte udělat pro odpuštění, pro opravení své chyby maximum, ale ten druhý ne. Proč jsou někteří takový? Copak nemají svědomí? Navíc.. v dnešní době je takových lidí opravdu hodně. Málokdy narazíte na někoho, kdo to má v hlavě opravdu srovnané. Za můj život jsem potkala jen čtyři lidi. Až na to, že jeden z nich mi hodněkrát ublížil, ale je typ člověka, že by mi mohl ublížit sebevíc nebo sebemíň a já ho i tak budu mít ráda. Nevím proč. Je to opravdu zvláštní.
Snažím se být šťastná, ale proč to i ta nejmenší chybička zničí. Bolí to...
Přeju si, aby lidi okolo mě byli šťastní. Myslím..Ne nemyslím.. Vím, že pro to dělám maximum. Už jsem mnohokrát byla úspěšná. Zahřívá mě pocit, když se usmějí a řeknou mi: "Mám te rád/a". Aaaaa! Ze tří slov, tolik pocitů.

Vaše Vee.

Kdo je Vee?

19. ledna 2016 v 20:20 | Vee |  Veve

Kdo je Vee?

Kdo je Vee? Jsem to já, věčně uzavřená do svých myšlenek. Věčně si připadám sama, i když vlastně nejsem. Byla jsem věčně zklamaná, nešťastná a strašně pesimistická, ale jednou se to všechno změnilo :)

Jak jsem se stala šťastnou?

Víte, když jste věčně uzavření do sebe, správné to není. Je dobré mít nějaké své malé tajemství, ale zase je špatné všechno dusit v sobě. Každý máme jiný způsob vyjadřování špatných pocítů. Můj způsob je takový, že si najdu písničku k dané situaci, jak mi je a jak se cítím. Pouštím si ji kdykoli je čas. Nejlépe v autobuse. Miluju se koukat z okna na okolí jak plyne rychlostí. K tomu mi hraje písnička a dokážu se do myšlenek ponořit natolik, že ostatní cestující, hluk, zimu, teplo kolem sebe nevnímám. Možná to zní zvláštně, ale já to miluju. Někdo zase své city vyjadřuje kreslením, zpěvem, že se z toho vyspí a podobně. Kdysi jsem se neuměla smířit s tím, co se doopravdy stalo. Když se mnou skončil můj nejlepší kamarád a nevěděla jsem proč, tak jsem z toho byla doslova na dně. Neuměla jsem se z toho dostat. Neuměla jsem přemýšlet, nemohla jsem spát, nic. Takhle to šlo dnem za dnem. Ale jednou, jsem si řekla "STOP!". Snažila jsem s tím něco dělat. Navíc, říká se, že ten kdo Vás má opravdu rád, se jednoho dne vrátí. Změnila jsem se. Začínala jsem se radovat z maličkostí. více se usmívat, vážit si ještě více těch, koho jsem měla ráda, svět jsem mnímala takový, jaký doopravdy je. Odstranila jsem ze života ty, kteří mi za to opravdu nestály. Po dlouhé době jsem se cítila šťastná. Ale jednou.. Jednou jsem se stala ještě šťastnější. Dát se dohromady s člověkem, který Vás doopravdy miluje, chrání si Vás, duvěřuje Vám, je s Vámi, když to potřebujete. Upřímná láska člověku dodává ještě více štěstí, než si může přát.
Tohle jsem já. Sice je to takový malý náťuk toho jak jsem se šťastnou stala, ale myslím že bude ještě moc prostoru Vám o tom povědět víc.
A pamatujte si tohle:

Pěkný zbytek večera,
Vaše Vee :)