Kdyby se všechno vrátilo, pomohlo by mi to nebo by mi to ublížilo?

29. srpna 2016 v 22:24 | Vee |  U šálku cappucina s Vee
Mmmm, ranní Cappuccino, ranní nálada, ranní sluníčko, ranní přemýšlivost nad různými otázkami, na které nelze odpovědět. Můžeme nad nimi pouze pouvažovat. Ráno mi do hlavy pronikla jedna otázka. "Kdyby se všechno vrátilo, pomohlo by mi to nebo by mi to ublížilo?" Vše má své pro a proti. Ale je to pouze otázka se slovíčkem na začátku, které může změnit celý příběh a to slovíčko je KDYBY.
První jsem nakousla danou větu, tak asi začnu s ní a později se vrátím ke slovíčku KDYBY, však může se stát, že zapletu obojí do jednoho odstavce, páč to všechno souvisí.

Kdyby se všechno vrátilo, pomohlo by mi to nebo by mi to ublížilo?
Ovšem záleží na okolnostech. Kdybych měla mluvit za sebe, tak by to bylo opravdu obojí. Zároveň by mi to pomohlo i ublížilo. Vrátit se zpátky v čase, nevím zda bych chtěla, možná jen do těch dobrých vzpomínek. Do vzpomínek těch, které jsou pro nás důležité, něčím vzácné a nezapomenutelné, by jsme se chtěli asi vrátit téměř všichni. Ale chtěli by jsme se vrátit i do dob, kdy nám bylo nejhůř? Ne abychom zlé věci změnili, ale třeba se jen poučili z vlastních či ostatních chyb? Věci, které se staly nelze změnit.
Kdyby se mělo něco vrátit, tak z mé strany by to bylo o 2 roky zpět. Chtěla bych obejmout dvě osoby, které pro mě znamenaly celý svět. Přítel, který pro mě byl tak důležitý, že jsem byla pro něj schopna udělat cokoli. Chtěla bych ho obejmout jako tehdy. Úsměv, který se vytvořil pokaždé, když jsem ho uviděla. Cítit ten pocit důvěry. upřímnosti, přátelství, všeho co přátelství potřebuje. Tohle by mi pomohlo. Ale.. Člověk, kterého jsem milovala, byl také pro mě celým světem. Jenže okolo vztahu bylo miliony a miliony problémů. Bolest v hrudníku při každém probuzení se po ránu. i přesto všechno bych ho chtěla obejmout, jako tehdy, i když vím, že by se spustila jedna slza za druhou a ublížilo by mi to.
Kdybychom vše vrátili.. Pomohlo by nám to? Ublížilo nám to? Těžko říct. Opravdu záleží na okolnostech dané situace. Špatná minulost, špatné vzpomínky -> nic moc dobrého, takže bolest a utrpení. Dobrá minulost, radostné vzpomínky -> úsměv, štěstí, radost. Jak by to bylo u Vás? U mě určitě obojí, opravdu záleží.
Slovíčko *Kdyby*
Většinou ho používáme, když si něco přejeme nebo nad něčím uvažujeme. Ale také dokáže ovlivnit mnoho věcí okolo. Příklad.. Chlapec nechtěl jít nakoncert, protože neměl dobrou náladu kvůli pohádání se s nejlepším přítelem. Potkal tam milou slečnu, se kterou žije do dneška a mají spolu rodinu, společné zájmy, přátele. Kdyby nešel chlapec na koncert, nepotkal by jednu slečnu. Později by si spolu nevyšli na skleničku, nebylo by další a další setkání. Po čase by spolu nebydleli, po čase by tu slečnu nepožádal o ruku, neměli by spolu děti. Neměli by rodinu, společné přátele a zájmy. Neznali by se. Nemilovali se...
A právě kdyby se všechno vrátilo, pomohlo by Vám to, či ublížilo?


Do komentářů či ankety mi dejte vědět, jaký je Váš názor na tuhle menší úvahu.
Článek byl začán psát ráno a dopsán večer, proto ranní Cappuccino, ranní nálada, ranní sluníčko, ranní přemýšlivost nad různými otázkami, na které nelze odpovědět. Můžeme nad nimi pouze pouvažovat.

Vaše Vee
 

Pocity ... Nemocnice ... Znovu a zas?

26. srpna 2016 v 21:08 | Vee |  Pocity
Nemocnice. Každý je máme strašně rádi, že? Již víte kvůli čemu jsem tam byla posledně. Kdo neví a měl by zájem článek zde.

Můj zdravotní stav se zlepšíl, ale neurolog trval na mém vyšetření, videu eeg, které má potvrdit zda příčiny jsou z psychologického hlediska či epileptického/jiného. Byla však nutná hospitalizace. Nemocnice je od mého bydliště 1 hodinu autobusem, autem 30 minut. Takže trošu komplikovanější.

1. den
Na příjem jsem měla dorazit mezi 8 a 9 hodinou ranní. S mamkou jsme tam však byly přesně v 8. Příjem na neurologické oddělení jsme najít nemohly, proto nám museli pomáhat rodiče s dětmi, které se v nemocnici už vyznali. Po našem nalezení nás vzala sestra do jedné místnosti, kde si zapsala jen naše bydliště, zdravotní pojišťovnu a takové drobnosti. Po té nás zavedla na lůžkové oddělení, kde jsme se s mamkou měly posadit do jídelny a vyčkat na další sestru, která měla provést takové menší vyšetření (jednalo se o váhu, výšku apod). Na ni jsme čekaly zhruba 30 minut, po té nás opět poslala posadit se do jídelny, kde jsme měly čekat na doktorku. 15 minut, nic. 30 minut, nic. 1 hodina, nic. 1 hodina a půl, nic. Mamka se zašla zeptat sestry, kdy doktorka příjde, že spěchá do práce, doma má další 5ti letou dceru, kterou hlídá má sestra - dvojče, kdy by to asi bylo. Doktorka mamce sdělila, že za půl hodiny to bude možné a že tolik hodin ještě není, takže to určitě stihne. Od kdy doktorky znají náš podrobnější život a vědí v kolik moje mamka chodí do práce? Mamka z odpovědi nadšená tedy moc nebyla.. Počkat jsme musely, ni se dělat nedalo. Mamka tam musela být, ikdyž mám 18 let. Eh? Údajně podle nich nevím, že jsem z prvního těhotenství, nevím zda jsem po narození měla žloutenku, jaké nemoci máme v rodině. Takže neznám ani naši rodinu. Během vyšetřování paní doktrokou - na příjmu, odbíhala, telefonovala a vše se strašně zdržovalo, taže samozřejmě mamka přijela pozdě domů a do práce šla i později, protože opravdu nic nestíhala. Na pokoj jsem se dostala až po 11 hodině. Seznámila jsem se spolubydlící, která je mimochodem strašně super holka!:) Celý den proběhl bez problému až na to zmatkování ohledně času a mého příjmu.
2. den
Při mém nástupu do nemocnice mi bylo řečeno, že hloubkové EEG (vyšetření hlavy - zjištění epilepsie apod.) bude probíhat zhruba od 12 do 15:30 hodin. Následující den totéž, ale bude mi do žíly vpíchnutá látka, která mi má vyvolat stav, který mívám a budou u toho natáčet EEG. Samozřejmě u toho měly být sestry i doktorka. Ale sestra pro mě přišla už před 8 hodinou ráno, ať si vezmu vše potřebné, že tam budu do 15 hodin. Řekla jsem si, že to paní doktroka na příjmu nějak popletla, tak jsem to nechala stranou. Na EEG Vám nasadí čepici, která vlastně tu hlavu zaznamenává. Připojená, vyšetření mohlo začít. Jen co jsem si stačila uvědomit, že budu zde trpět 7 hodin nudou, mě rozbolela hlava. Sestry o mých problémech s hlavou věděly, páč mám zánět dutin a 17. 10. mám operaci v Třinci. Ano, ZNOVU A ZAS do nemocnice. Bolest šla přes všechny dutiny, v kterých zánět mám, bolest byla šíleně pulzující a později rozbolela hlava úplně celá. Dosala jsem prášek a řekla jsem si, že nejlepší bude, když půjdu spát, ať zaspím nudu i tu neuvěřitelnou bolest. Spala jsem tak dvě hodiny, ale bolest né a né ustoupit. Zanedlouho jsem dostala další prášek, který samozřejmě také nezabral. Do 14 hodin jsem se koukla na filmy a televizi, aby mi to rychleji uteklo. V 14 hodin jsem si řekla "Super, zbývá mi hodina!" A tak jsem šla opět spát, abych uklidnila bolest i nudu. Asi náhoda, ale vzbudila jsem se v 14:55. Neprobraná, sotva jsem otevřela oči, uviděla nějakou paní umě v místnosti a zeptala jsem se kdy mi to sundají.. Řekla, že neví a uklízí tady, ale zajde se mi zeptat. Odpověď byla: "Za hodinu." Cožeeee? Další hodina? Proč mi pokaždé řeknou něco jinýho? Mají tady zmatek. K tomu se mamka měla kontaktovat na paní doktorku kolem 13ti hodin, na kterou se samožejmě nedovolala. Byla tam jiná, která o mě nevěděla absolutně nic. Těšila jsem se na návštěvy, na sestru a přítele, které jsem chtěla strašně vidět, ale v ten moment se mi honilo hlavu akorát to, aby přestala ta šílená bolest, kterou jsem měla už od 8 od rána, už od momentu, kdy mě připojili na ty přístroje. 16:00, konečně! Přístroje se vyply a ihned jsem spěchala zpátky na pokoj, za 5 minut přišla sestra i přítel. Mimochodem bolest okamžitě zmizela. Ten jeho úsměv, vstala jsem okamžitě z postele, jen abych ho běžela obejmout. Objetí! Pak hned za sestrou. Musela jsem si jít akorát umýt hlavu, protože jsem ji měla od toho gelu na hlavě, který byl pod čepicí. K tomu jsem měla otlačená dvě kolečka. Bolelo to jako modřina. Umytí jsem jen tak odflákla, abych mohla být s nimi. Celé ty dvě hodiny jsem byla jako vyměněná. Smáli jsme se, povídali si a okamžitě mi bylo lépe. Akorát jsem měla tlak na hrudi, který občas mývám, ale jakmile si vezmu horčík, tak to přejde. Když přišla sestra, řekla jsem si o hořčík, řekla mi, že se podívá jestli ho mám v lécích. Proč? Na příjmu jsem hlásila, že ho beru dvakrát denně, je volně dostupný v lékarně a nepředávkujete se toho, navíc mi to pomáhá. Nedostala jsem ho. Rozloučení se sestrou mě vždycky v takových situacích dostane a proto kaplo pár kapek slz, i u ní. Rozloučení s přítelem totéž. No nic, to jsem zvládla, za chvíli mi bylo líp. Během večera za mnou byly asi 2/3 sestry a ptaly se, jestli jsem dostala ten horčík. Nedostala jsem ho. Pak ale za mnou přišla jedna, která mě vcelku dostala. Přišla se zeptat, jestli ji půjčím na noc svůj notebook, že od úterý neviděla ulici. Prosím? Není v práci? Jako chápu, že na noční je méně práce, ale půjčovat si notebook od pacientů? Odmítla jsem, samozřejmě. Večer, asi okolo 23 hodin v noci se mi ale udělalo zle, začala jsem se třepat a proto jsem zazvonila na sestru a OPĚT požádala o horčík, řekla že mi ho donese, ale v moment kdy odešla, jsem upadla do toho stavu. Vrátila se jiná sestra s horčíkem, klepla na mě, že ať vstávám a ať si ho vezmu. Neodpověděla jsem, páč nemžu se sebou pohnout, natož mluvit. Naštvala se a doslova mě "sprdla", že na to tady nejsou zvyklý buď spím a nebo chci ten hořčík, zavřela mě v pokoji a šla pryč. Nechala mě tam ležet. Samotnou. Neměl mi kdo pomoct. Naštěstí jsem se probrala během pár minut ne po 40 minutách, jako tehdy... Na sestru jsem nezazvonila, protože by si myslela, že si s ní dělám srandu a poslala by mě do háje. Zase. Proto s mou slabostí v rukách jsem uchopila telefon a okamžitě volala mamce. Mamce jsem řekla vše, tak jak to bylo a ona zavolala doktroce, která o něco později za mnou přišla. Zeptala se jen co mi je, proč se třepu, co se stalo a dala mi hořčík. Mamka se jí také zmínila o notebooku a proto se mě ptala, která sestra to byla. Řekla ať jdu spát. Tak jsem se otočla k oknu a lehla si. Sestra za mnou přišla a řekla mi, že co si to vymýšlím za hovadiny a že KVŮLI MĚ si bude mamka na ní stěžovat. Pardon? Já jsem v práci? Já jsem si chtěla půjčit notebook od pacienta a koukat se na seriál? Mám pocit, že to bylo naopak, ne? Mlčela jsem, protože mi nebylo dobře a neměla jsem chuť na ty lidi kolem. Odešla. Ukáplo mi pár slz, páč toho na měbylo moc. Sestra mě nechala v "bezvědomí" ležet na posteli, ještě k tomu mě seřvě, že si z ní údajně dělám srandu, chce si půjčit notebook, to nemluvím o tom, že jsem dostala seřvané za to, že jsem měla tašku vedle skříně a mokrý ručník na topení, který přece mokrý do skříně dát nemůžu, údajně budu mít ráno co dělat, abych si to uklidila, že na oddělení je hrozný zmatek, že mamka se nemůže dovolat a kontaktovat se na můj zdravotní stav, že ráno paní doktroce trvalo 2 hodiny, než si udělá čas na příjem. Že na další den mě mají cíleně dát do toho stavu, aby se natočilo EEG. To mě zas seřvou ať nespím, ať si z nich nedělám srandu? Chtějí mě dát do něčeho, s čím neumějí zacházet, s čím se zatím nesetkali (to ví jen můj přítel)? Ne. Odmítám riskovat své zdraví. Ráno pojedu domů a další vyšetření odmítnu. Šla jsem spát.
3. den
Hned co jsem se vzbudila, zavolala jsem mamce, že jedu domů, doktorka o tom ví a další vyšetření nepodstoupím. A jela jsem domů.

Musím říct, že po téhle zkušenosti už do nemocnice nepůjdu. Poslední má návštěva bude 17.10. v Třinci, kdy na operaci musím, aby mě hlava přestala bolet. Co jsem doma mám úplně jinou náladu, jsem ještě taková nesvá z toho stresu tam, ale.. To brzy přejde.
Věřím, že nejsem jediná. Máte Vy nějaké zkušenosti s nemocnicí? Nebo jste vždy spokojeni? Podělte se o své zkušenosti v komentářích, ráda si je počtu.

Vaše Vee


Nails

20. srpna 2016 v 13:39 | Vee |  My favourite shopping

Dnes jsem bloudila v moji oblíbené drogérii a řekla jsem si, že si vážně po delší době můžu koupit nějaký lak na nehty, když už jsem si včera koupila sadu nalepovacích nehtů. Laky na nehty od Essence mám fakt ráda, proto jsem koukala jen na ten stojánek. Nezajímalo mě, že od She jsou jen za 24 korun ve slevě, ale šla jsem opravdu jen po Essence:D Jeden jsem si vyhlídla a zkusila ho na mé nehty. Působil na mě jako chromovaný. Chromované, zlaté, stříbrné, matné věci zbožnuju, takže jsem si jej koupila, byl za 54,90 myslím :)
Po příchodu domů jsem si hned nalepila umělé nehty a vyzkoušela nový lak, myslím že se stal mým oblíbeným! :) Mám radši takové tekutější laky, kterým on je a je i hodně pěkně "pigmentovaný".

 


Vlasy... #2 & Obličej

11. srpna 2016 v 0:37 | Vee |  Pocity

Minulý článek jsem Vám popisovala o tom, jaké jsem měla dětství kvůli barvě vlasů nebo jak se to se mnou táhne téměř přes celé studium na střední škole. Tohle již víte.
Mé vlasy vždycky byly husté a zdravé. Tedy až do chvíle, kdy mi je kadeřnice na začátku prázdnin zničila. Chtěla jsem ombré, kdy by bylo tmavě se světle hnědou, asi takto:


Ale domů jsem přišla s celou černou hlavou a pár blond pramínky, které jsem do teď nepřebarvila. Vlasy jsem si i ostříhala, abych se zbavila těch škaredých konečků, které po kadeřnici zbyly. Vlasy jsem za nějaký ten týden odbarvila, ale protože ta černá barva byla tak "zažraná" do vlasů, neodbarvila se úplně a zůstaly zrzavé. Následovalo přebarvení na světle hnědou. Barvu mám dva týdny a neudržela se. Nezmizela úplně, ale.. Vybledla a to jakože dost. Mám..Barvu do zrzava, ovčas blond melír a na pár místech melír od kadeřnice.
Jsem povahy takové, že když vím, že je něco špatně, nevyjdu z domu. Mezi lidmi si připadám nesvá. Když se na mě někdo zvláštně podívá, myslím si, že říká "Co más těmi vlasy?" a podobně. A navíc.. Víte jaké jsou dnešní "slečny". Ovšem.. Nemusí taková být každá. Ale jelikož si nepřipadám dobře, v hlavě se mi honí ledajaké myšlenky.
Když se mi holky v letošním ukončeném školním roce začaly smát, kvůli vlasům, koupila jsem si Donna Hair, páč jsem toho měla dost. Donna Hair není zrovna nejlevnější. Hledala jsem všude po městě nejlevnější, ale 669 Kč bylo snad všude. Koupila jsem. Donnu jsem brala tak dva měsíce a zbytek prášků jsem si nechala na horší časy. Ještě že tak. Dobírám poslední dva platýčka s tím, že 2 týdny beru dvě denně, aby účinek nastoupil rychleji. Také jsem používala šampón a balzán od Balei. Je s kofeinem, což přispívá na růst vlasů a celkově je vyživuje. Mě hodně vyhovuje. A na nízkou cenu dávám palec hore! Úžasný

Dnes jsem zavítala do oblíbené drogérie DM♥ S cílem koupit si balzám či nějakou masku na vlasy, která by mi je alespoň trochu napravila. Aby vypadaly zdravější a tím barvením si odpočinuly. Protože jsem měla zkušenosti s Baleou, pohledala jsem v téhle značce. Našla jsem 2 minutovou kúru na vlasy s granátovým jablem a gaji. Je pro hydrataci barvených a tónovacích vlasů. Dodává jim leskl, barvu a usnadňuje rozčesávání.
Jakmile jsem přišla z venku šla jsem si dát teplou vanu a vyzkoušet kúru. Hned po umytí byly vlasy snadno rozčesavatelné a jemné. První dojem je tedy: spokojenost. Uvidíme, jak pomůže prvních 150 ml. Po uschnutí vlasů jsem si všimla.. Nevím jestli odrůstu.. Ale je alespoň 1 cm. Nechápu, že by mi za dva týdny vyrostly vlasy o 1 cm? Je to Donnou? Je to kofeinovým šampónem? Netuším. Prvně jsem si myslela, že mi u kořínků vlasů nějak špatně chytla barva, ale jakmile mi to zkontrolovala sestra, řekla, že to je odrůst. (Aaaa teď jsem si vzpomněla, že ještě používám Biosil, který je dobrý na na nehty, vlasy i pleť. Pomáhá mi na všechno..) Je vůbec možné, že mi vlasy porostly o 1 cm za dva týdny? Překvapený Nechápu vůbec.

Abych se vůbec dostala i k druhému tématu tohoto článku, začnu raději už, páč o vlasech bych mohla povídat do aleluja Rozpačitý.
Obličej.. Jako malá jsem vtrhla babičce do koupelny a vzala ji malovátka. Která malá holčička by nechtěla vypadat jako princezna, že? Mlčící Bohužel tehdy jsem nevěděla, že budu na to alergická. Obličej mě svěděl úplně šíleně a neustále jsem se musela škrábat.
Po několika letech se mi udělala vyrážka. Ale taková zvláštní. Vidět to někdy jde. A jak jsem psala, když mív, že je něco špatně, jsem nesvá. A jsem schopná zůstat doma dokud budu vědět, že to nejde vidět ani na milimetr blízko. Nevím. Prostě.. Je mi to celkem nepříjemné. Na to jsem vyzkoušela už hodně přípravků a nejvíce mi sedl peeling od Dermacol, který je na celé tělo, ale já ho používám jen na obličej. Dále peeling od Garnier, odličovací vodičku od Balei a hydratační krém od Carum.

Dneska jsem však chtěla byzkoušet Baleu Aqua pleťovou masku. Slibuje intenzivní, dlouhodobou hydrataci a zářivý leskl. Obsahuje všechny vitamíny, které pleť potřebuje. Opět po prvním použití jsem nadšená. Pleť mám vyčištěnou a hebkou. Dokonce ani zmínka po vyrážce, kterou jsem měla před pár dny. Obsypalo se mi břicho a brada, nejspíše jsem něco špatného snědla (bývá to z kyselého jídla apod.).

Na závěr fotka 2 minutové kúry na vlasy a pleťové masky



(Garnier, Dermacol, Carun,vlasy - zdroj google obrázky)


Vee

V neděli 7. 8. 2016 v 21:00

6. srpna 2016 v 19:47 | Vee |  U šálku cappucina s Vee
Zítřejší nedělí otvírám rubriku s názvem U šálku cappucina s Vee.
V menu najdete odkaz na chat, který Vás přemístí do místnosti chatu, stačí, když zadáte své jméno/přezdívkua pohlaví a je to! Usmívající se Můžete se mě na cokoliv ptát, otevřít diskuzi, jak budete chtít.

V neděli 7. 8. 2016, v 21:00, budu se na Vás těšit,

Vee


Kam dál